Šupy dupy dup....

....raz, dva, tři, hej rup, pidimužík pracuje......

Tahle písnička teď u Kročat letí. A já jí mám taky plnou hlavu.
Navíc už moc dlouho mám plnou hlavu skřítků.

Až do minulého týdne to bylo v pracovně jako u dr. Frankensteina - hromádky hlaviček, ručiček, nožiček...
Vyzkoušela jsem desítky tvarů, a velikostí, než jsem doladila tenhle skřítčí střih, aby vypadal jako ten, co mi svítil v hlavě. Svítil už od doby, kdy jsem do světa vypustila prvního skřítka Okeníčka.
Už to skoro vypadalo, že z toho budou mít újmu i děti - Toníček se jedno ráno histericky pískavým hláskem dožadoval vysvětlení "co to maminko pečeš???!!!" - když jsem v troubě pekla ručně barvené hlavičky skřítků.... :o) No pravda, že to vypadalo morbidně...
Pečené hlavičky jsou nakonec uložené na nějaké další vintage skřítky. A na svoji první pětici pidilidí jsem použila plátno v tělové barvě.

 Nejsou tedy vypečení. Jsou jen vypiplaní....:o)

Čtyři z nich, za velkého Mariánčina smutku, půjdou do světa, a jednu holčičku si doma necháme.... Aby nám hlídala tu jarní dobrou náladu.

Dobrou jarní náladu Vám všem.☼
j.

Báječné děti

Včera v podvečer na mne zaútočila viróza.
A skolila mne. Strašná noc.
Ráno mi náš nejstarší - Matýsek, přišel říct, že nemusím vstávat, že se do školy vypraví sám. Matýsek je letos druhák.

Ocenila jsem to....po strašné noci. Navíc s vědomím, že to zvládne. Občas si už svačiny chystává sám.
Přišel mi pak dát pusu a říct že odchází. Nasnídaný že je, svačina nachystaná, Bambína (naše fenka), nakrmená, napojená.

Pak se probudil nejmladší Toníček.
Očekávala jsem obvyklé pofňukávání, nebo, že na mne hupsne do postele a bude se dožadovat čehokoli.
Odťapkal na záchod a po návratu jsem slyšela jak otvírá šuplíky své komody. Pak se mi uvelebil na nohách a oblékl se. Potichoučku. Sám. Bez protestů. Zapoměl jen na slipy.

Po té, co jsem se přemluvila ke vstávání, pochválila jsem Toníka a došourala se do kuchyně.

A tam na mne čekalo toto:

Děkuju Matýsku. 

Mám báječné děti.


Krásné pondělí a báječné lidi okolo, Vám všem.
j

Motýlení

Na velikonoční dekorace je ještě brzo, ale jarní náladu posledního týdne potlačit nejde.

Mariánka mne ve středu ráno zaskočila dotazem, jaké že znám básničky o jaru. No "z placu" jsem si vzpoměla jen na jednu.(Pro ty co se teď ušklíbli  - tak schválně, kolik jich hned teď vysypete z rukávu vy? :o))
Máji jsem slíbila, že až přijde ze školky, něco spolu "vygooglíme".
A při hledání básniček jsem pod kolonkou mých internetových záložek s nadpisem "jaro" jsem našla hned dvě varianty téže motýlí myšlenky, kdysi uložené na vhodnější dobu.

Nejdřív ovšem došlo na vybarvování motýlků slupovacími barvičkami (tučňáci už na okně vypadají dost blbě....). To se zapojil i Maťa. Pak zmizel za svými zájmy a my si dnešní jarně krásné odpoledne s Májou užily v holčičím stylu.

Spojily jsme obě jarní záležitosti dohromady - dětské básničky o jaru, vytištěné vhodným fontem na papír, posloužily na křidýlka motýlů. Šablonu motýla majitelé zlatých rukou zvládnou nakreslit od ruky, a ostatní si můžou vypomoct stažením už hotové šablony a trochu si ji upravit.

Výhodu dnešního motýlýho projektu vidím i v tom, že se nic nelepí. Jen vystříhne a sváže ve dvou nebo třech vrstvách režným provázkem. (Rozumějte - ta výhoda je v tom, že po akci odpadá čištění upatlaného stolu :o)).

Za hoďku už jsme měly na stole kupičku motýlů. Doma posedali na kdeco, pár jich dostaly i babičky a ještě má Majda super dlouhý seznam, koho všeho jimi chce obdarovat. (snad budou stačit....)

Po téhle něžné dívčí zábavě se šla naše víla bavit za ostatníma dětma na náš místní potok a večer se vrátila bez vílího immage - zcela mokrá a od bahna :o).

Jarní náladu přeju vám všem. ☼